Obsah fóra GILERA motoclub GILERA motoclub
Fórum pro příznivce motocyklu GILERA
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Gilera motoclubDomovská stránka klubu   RegistraceRegistrace 
 Předpověď počasí   Vzkazník - ChatVzkazník - Chat   ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 


Pro začínající motorkáře - aneb co by jste měli vědět. Díl 3

 
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra GILERA motoclub -> Aneb co se nikam nevešlo - plkání, keci, a další činnosti...
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Jarda315
Site Admin


Založen: 31.5.2006
Příspěvky: 97
Bydliště: Havlíčkův Brod

PříspěvekZaslal: sobota 12 srpen 2006, 10:26    Předmět: Pro začínající motorkáře - aneb co by jste měli vědět. Díl 3 Citovat

Jízda na silnici

BRŽDĚNÍ

Brždění je umění, které je pro motocyklistu bezpochyby nejdůležitější. Je to jeden z hlavních způsobů, jak přežít.

Na rozdíl od auta ovládáme na motocyklu brzdu předního i zadního kola nezávisle. To proto, že při měnící se rychlosti se mění i poměr brzdných účinků obou kol. Při vyšších rychlostech je brzdicí účinek ze 70 i více procent zajišťován předním kolem. Přesto používáme při normálním i při nouzovém brždění i zadní brzdu, abychom se neochuzovali o cenné metry brzdné dráhy. Na rozdíl od u nás dříve běžně rozšířených značek motocyklů nemusíte mít na moderních typech strach brzdit přední brzdou, a to i v zatáčce. Existuje samozřejmě fyzikální hranice přilnavosti pneumatik, ale ta je u dnešních pneumatik a motocyklů posunuta podstatně dále.

Nouzové brždění je nejlepší trénovat na opuštěném parkovišti. Je to poměrně složitý proces, protože lidský mozek není uzpůsoben na to plně se soustředit na dvě rozdílné věci zároveň. A při nouzovém brždění je nutno soustředit se na obě kola. Kdo tyto dvě rozdílné věci nedokáže dělat optimálně, ten by se měl soustředit na brždění předním kolem a držet jej těsně nad hranicí smyku, zatímco zadní kolo může být úplně zablokováno. I když zadní kolo blokuje, zůstává totiž motocykl při přímé jízdě ovladatelný. Blokující zadní kolo je možná nebezpečné u těžkých motocyklů s nedokonale seřízeným pérováním a tlumením, protože kolo a s ním celý motocykl má tendenci se rozskákat. Při nouzovém brždění nezapomínejte nikdy vymáčknout spojku.

Přední kolo naopak blokovat nesmí. Přivedete-li jej do blokování, uvolněte okamžitě na chvilku brzdu a pak ji stiskněte o něco méně, jinak následuje pád. Protože však většina majitelů motocyklů hranici blokování předního kola nezná, zůstávají před ní zbytečně daleko. I zde pomůže trénink. Na prázdném parkovišti zkoušíme přivést motocykl na hranici blokování nejdříve zadního, pak i předního kola. Začínáme z malých rychlostí, které postupně zvyšujeme. Nejdříve zadní kolo - při jízdě rychlostí 50 km/h zablokujeme zadní kolo a tělem vyrovnáváme motocykl do úplného zastavení. Přední kolo takto zablokovat samozřejmě nelze, protože by okamžitě následoval pád. Ale lze cvičit krátké zablokování předního kola, třeba i několikrát za sebou, až do úplného zastavení. Nacvičovat je dobré z rychlosti 50 km/h. Lepší je samozřejmě nacvičovat s někým, kdo tento prvek ovládá, a kdo vám předvede, že to možné je. Jinak je tu větší riziko "lehu". Postupně se snažíme ovládat obě brzdy najednou. Druhou etapou je "brždění na cíl" - dobrzdění, např. k čáře namalované na zemi.

Při tomto nacvičování pravděpodobně zjistíte, že nejkratšího brždění dosáhnete, když stlačujete páčku brzdy progresivně. To znamená ne ji hned napoprvé zatáhnout naplno, ale postupně ji stlačovat stále víc. Jestli to děláte skutečně takhle, děláte dobře. S tou progresivitou je to přesně tak. Při progresivním brždění se přední kolo zakusuje do asfaltu zcela nejvydatněji.

Někdy je však třeba ostře brzdit před výkopem, jámou, rigolem či jiné nezdobě na silnici. V tomto případě zůstává technika brždění stejná, pouze těsně před dírou je třeba uvolnit obě brzdy a eventuálně si i stoupnout do stupaček. To proto, aby přední vidlice nebyly v důsledku brždění zanořené a měly k dispozici celý zdvih pérování. Nakonec ale stejně nejlepší rada - jezděte tak, abyste nouzové brždění nikdy nepotřebovali.

CESTOVÁNÍ

Cestování na motocyklu je velmi krásná záležitost. Poznáte kraj a lidi lépe než v autě, motocykl se stává vaším domovem.

Před cestou je dobré si ji pečlivě naplánovat. Potřebné zastávky u čerpadel a jízdní dosah lze dopředu zjistit podle denního počítadla kilometrů, který při tankování vždy vynulujte.

Náklad musí být na motocyklu rozložen rovnoměrně. Možností uložení zavazadel na motocykl není mnoho: nádrž, boční kufry, zadní kufr, eventuelně sedadlo spolujezdce, nosič a na záda baťůžek.

Obecně platí, že veškerá bagáž na motocyklu musí být dobře a pevně přichycena.

Nejvhodnější místo pro přepravu nákladu je nádrž. Náklad je umístěn tam, kde umístěn být má: blízko těžiště motocyklu. Ujistěte se, že brašna je na nádrži pevně přichycena a že i naplněná nebude překážet ani při maximálním rejdu řidítek. Do tohoto "tankvaku" patří nejtěžší věci (fotoaparát, jídlo, svěrák apod.) a dále věci, které je třeba mít neustále po ruce. A pozor, přes "tankvak" nebývá vidět na kontrolky.

Další vhodné místo jsou boční kufry nebo sedlové brašny. Pro uložení nákladu zde platí- nepřetěžovat tato zavazadla, respektovat jejich maximální nosnosti, většinou udané uvnitř na nálepce. Těžší předměty umístit v kufru níže (menší ovlivnění těžiště), zatížit oba kufry souměrně a omezit maximální rychlost. Důležitost rovnoměrného zatížení levé i pravé poloviny vynikne zejména u sedlových tašek, které se přehazují přes sedadlo, aby neměly tendenci sjíždět ke straně a opírat se o výfuk.

Nejméně vhodným místem je zadní nosič. Unese málo a nejvíc ovlivňuje jízdní vlastnosti motocyklu. Proto sem patří lehké věci jako třeba spací pytel nebo karimatka.

Při jízdě čas od času překontrolujte pevnost přichycení zavazadel a dbejte, abyste váš motocykl nepřetížili. Součet hmotností motocyklu, paliva, jezdce, spolujezdce, doplňků a nákladu nesmí nikdy překročit celkovou maximální hmotnost vozidla.

Na cesty se vám vyplatí vzít s sebou nejdůležitější náhradní díly a také i nějaké ty přípravečky na opravy píchlých bezdušových pneumatik ("antipichy").


JÍZDA VE DVOU

Jste-li radikální řidič jezdící zásadně sám, můžete následující řádky přeskočit. Jinak by si je však měli přečíst všichni (i potenciální) spolujezdci a spolujezdkyně.

Předpokládejme tedy, že máte už první kilometry s novým motocyklem za sebou. Lze jen doporučit, abyste je najezdili sólo, dříve než si vezmete spolujezdce. Před jízdou je třeba si domluvit některé základní postupy a způsoby komunikace. Předně je třeba člověku, který se veze na motorce poprvé, vysvětlit, že se motocykl v zatáčce bude naklánět směrem dovnitř, což vyplývá z mechaniky průjezdu zatáčkou. A že když se bude snažit motocykl vyrovnávat vykloněním se ven, pošle vás i sebe tímto činem ven ze zatáčky. Stejně tak působí ovšem i přílišné naklánění spolujezdce do zatáčky. Nejlépe je tedy sedět klidně a udržovat stejnou polohu těla vzhledem k motocyklu jako řidič.

Při jízdě je lepší obejmout rukama pas řidiče, než se stydlivě držet za různá madla. Většinou je ale nejlepší se oběma rukama opírat za zadní horní část nádrže. Řidič to ocení hlavně při brždění, když musí v rukou držet svoji hmotnost, hmotnost spolujezdce, to vše zvětšené o setrvačnost a ještě přitom řídit a mít v rukou cit. Navíc je nádrž pevná část motocyklu, a drží se za ní tedy lépe. Ovšem při tomto způsobu držení musí spolujezdec nějak zvládnout rychlou akceleraci, protože se nemá čeho držet. Někdy se lze tedy jednou rukou držet řidiče a druhou rukou se opírat o nádrž.

Pokud čtete tyto řádky jako spolujezdec či spolujezdkyně, snažte se "neklovat" za jízdy vaší přílbou do přílby řidiče při každém zabrzdění nebo přeřazení. Ten vpředu vám za to bude docela vděčný.

Ono vlastně všechno začíná už při nastupování. Je-li spolujezdec (spolujezdkyně) opatřen kratšíma nohama, nebo je-li sedadlo spolujezdce vysoko nad zemí, je lepší nasedat tak, že si stoupnete jednou nohou na stupačku, přehodíte ve stoje nohu na druhou stranu (držíte se přitom ramen řidiče) a teprve pak si sednete. Podmínkou je samozřejmě dobrý technický stav zadních stupaček. V každém případě musí být spolujezdec s řidičem na tomto způsobu domluven, protože řidič musí motocykl pevně držet, s oběma nohama na zemi. Rozjíždějte se, až když se přesvědčíte, že spolujezdec v pořádku sedí a drží se.

Komunikace při jízdě dosti vázne. Jednak kvůli aerodynamickému hluku, jednak nosíte-li otevřenou přílbu proto, že při jízdě se z nějakého důvodu při mluvení strašně - s prominutím - slintá a všechno to chytá spolujezdec. Jedete-li někam, kam zná cestu pouze spolujezdec, je nejlepší se dohodnout na určitém způsobu dorozumívání, např. poklepání na levou nohu nebo rameno znamená odbočení doleva apod. A jezdíte-li ve dvou častěji, není od věci pořídit si dorozumívací zařízení do přileb - interkom.

Při zastavování na krátkou dobu (na semaforech apod.) má spolujezdec vždy nohy na stupačkách a nesundává je na zem. Informujte jej o tom hned zkraje. Stejně tak seznamte člověka, který na motorce ještě nejel, kde jsou na motocyklu horká místa (jako např. výfuky), o která by se mohl spálit, nebo kde by si mohl přiškvařit třeba podrážku. Jednak by to byla zbytečná škoda jeho bot a navíc přiškvařená a zapečená podrážka jde z výfuku velmi špatně odstranit.

A ještě jednu radu: sedí - li vzadu krásná dívka, která jede na motorce poprvé, nesnažte se jí hned ukázat, jak máte motorku v ruce, jak to umíte skládat do zatáček a jak to umíte odpíchnout. On je to napoprvé na motorce pěkný šok, a navíc to všechno vypadá ze sedadla spolujezdce tak nějak o dost hůř. Takže jediným výsledkem takovéto jízdy by mohl být zjitřený pud sebezáchovy a trauma, o kterém se jí bude zdát za bezesných nocí s výsledným negativním vztahem k motocyklu.

První jízda se spolujezdcem by tedy měla být krátká, v mírném tempu, měla by být za krásného počasí a se zajímavým cílem. Tak si váš spolujezdec podvědomě spojí motocykl s příjemnými zážitky a vše se pak odehrává v jiné, příjemnější rovině. Těch pár jízd, kdy se budete muset víc ovládat a jezdit pomalu, se vám v každém případě bohatě vrátí, nehledě na fakt, že takto si i vy nenásilně oťukáte chování motocyklu při jízdě ve dvou.

Také dbejte na to, aby i spolujezdec měl oblečení odpovídající účelu, což asi nebude případ sukně, střevíčků, jakési vypůjčené podezřelé a příliš velké přilby a halenky či trika s krátkým rukávem.

A nezapomeňte při delší jízdě ve dvou upravit tlak v pneumatikách, seřídit pérování, počítat s horší akcelerací a o dost delší brzdnou dráhou, protože vezete dvakrát větší náklad.

JÍZDA VE SKUPINĚ

Jízda ve skupině patří k nejsilnějším zážitkům na motocyklu.

Jede-li více motocyklů najednou, je třeba dodržovat tyto zásady:

* motocykly nejedou v řadě přímo za sebou, ale stranově přesazeně - "cik-cak". To znamená jeden více vlevo, druhý napravo atd. To proto, aby měl každý jezdec lepší přehled o situaci a více prostoru pro eventuální manévrování či brždění. Pozor, nepleťte si to s jízdou vedle sebe, která není dovolena. Naopak na světlech je dobré čekat v párech.

* jako první jede ten, kdo zná cestu, nejlépe se vyzná v mapě nebo je v zahraničí schopen se zeptat na cestu. Pak jedou ostatní motocykly seřazené podle výkonu motoru: nejslabší vpředu, nejsilnější motocykly vzadu. Nováčci a začátečníci jedou nezávisle na výkonu motoru hned za "lodivodem". Kdo už má zkušenosti s jízdou ve skupině, jistě dobře zná ten zvláštní jev: zatímco ti první jedou pohodově rychlostí řekněme 80 km/h, ti vzadu jedou téměř na plný plyn a jen tak tak stíhají.

* nejzkušenější jezdci jedou vždy vzadu.

* za jízdy platí, že každý má zodpovědnost za toho za sebou. Cestou ho hlídá ve zpětném zrcátku a to zejména po odbočení. Je-li ten za mnou příliš daleko, zpomalím. Není-li již vidět, zastavím. Tomu ovšem napomáhá i ten vzadu tím, že se po odbočení neschovává, ale najede si tak, aby se jezdci před ním v zrcátku ukázal, aby jej ten první zkrátka nemusel v zrcátku usilovně hledat.

* pro případ ztracení se je dobré předem se dohodnout na denním cíli cesty a tam si dát sraz.

* při předjíždění platí, že každý předjíždí "na vlastní triko", sám za sebe.

* při jízdě ve skupině by měl mít každý určeno své místo a měl by platit zákaz vzájemného předjíždění i když se to občas velmi těžko dodržuje.

* trasu si dobře nastudujte dopředu, zabráníte tak obtížnému a častému zastavování, eventuálně bloudění.

* maximální počet motocyklů ve skupině by měl být osm. Jede-li vás více, je lepší se rozdělit na více nezávislých skupin.

* jedete-li v koloně automobilů, sledujte nejen brzdová světla auta přímo před vámi, ale brzdová světla aut daleko vpředu.

JÍZDA PO DÁLNICI

Jízda po dálnici, tak jako ostatní situace, přináší specifická rizika. Ta na dálnici vyplývají z rychlé jízdy a z únavy z nudy.

Když už tedy jedete po dálnici na vlastní riziko rychle, je třeba dávat pozor zejména na ostatní řidiče. Nikdy totiž nevíte, nezačne-li řidič vozu, který předjíždíte, sám taky předjíždět. V tomto ohledu mají naši řidiči ještě hodně co dohánět. Také nejsou výjimkou takové ty snahy jako najednou si za jízdy otevřít dveře a upravit si přiskřípnutý bezpečnostní pás, nebo vyhodit papírek....

Pro cestování jsou nejpříjemnější rychlosti do 130 km/h, ale když už se rozhodnete jet maximální rychlostí (u nás to není povoleno, tak třeba v Německu) zjistíte, že to není nic příjemného, a tak dříve nebo později zjistíte, že musíte použít polohy vleže. Maximální rychlost vzrůstá asi o 5 - 15 %. Hodláte-li tak jet delší dobu, nezapomeňte si na tuto polohu seřídit zpětná zrcátka.

Další nepříjemnou kapitolou jsou mouchy a mušky. Jejich zbytky, nalípané na štítu přilby, je dobré odstraňovat při všech zastávkách po cestě pod tekoucí vodou. Ta je na mušky nejlepší. Nejdou-li zbytky odstranit hned, použijte triku s toaletním papírem. Dvě vrstvy navlhčeného toaletního papíru přiložte na plexi a nechejte asi 5 minut působit. Papír odstraníte pak i s většinou mušek.

PRŮJEZD ZATÁČKOU

Zatáčky jsou na motocyklu snad to nejhezčí, ale vyžadují to, co hodně spolujezdkyň nedokáže pochopit - naklopení motocyklu směrem do zatáčky. A čím je zatáčka prudší a čím vyšší je rychlost průjezdu, tím je větší i náklon.

Z výsledků výzkumů vyplývá, že nejen začátečníci mají regulérní strach před velkým náklonem a nechávají si zbytečně velkou rezervu. Zatímco většina motocyklistů dosahuje náklon necelých 20 stupňů (je to hodnota, o které nám netrénovaný lidský mozek říká, že musí být limitní) umožňují moderní motocykly při dostatečném profilu pneumatik i 45 stupňový náklon.

V zásadě existují tři druhy průjezdu zatáčkou:

* sklon motocyklu a jezdce je totožný: optimální styl při normální uvolněné jízdě

* motocykl je nakloněn více než jezdec: tento styl je vhodný pro endura a choppery a pro rychlé změny směru v malých rychlostech.

* jezdec je vysednutý z motocyklu, závodní styl. Přestože je nejefektnější, na normální silnici nepřináší žádné velké výhody. Naopak. Tím, že je hlava jezdce nízko nad vozovkou, zmenšuje se rozhled a v případě jakékoliv "situace" v zatáčce jsou ovládací prvky hůře přístupné.

Ale něco z něj se ale přece jen hodí: většina moderních cestovních a silničních motocyklů reaguje pozitivně, když v zatáčce posunete vnitřní koleno směrem dopředu a do strany. Stačí jen o několik centimetrů na to, aby se vám trochu přesunul zadek směrem dovnitř zatáčky a motocykl bude pozitivně reagovat. Uvidíte sami. Hlavu držíme v zatáčce vždy co nejvíc kolmo k vozovce a díváme se do výjezdu ze zatáčky.

Průjezd pravou zatáčkou

Pravou zatáčku najíždíme téměř od prostřední dělicí čáry. Vyvarujeme se časté začátečnické chybě - začít zatáčet příliš brzo. Držíme se tedy dělicí čáry dlouho, co nejdéle, a ještě chvíli, až do chvíle, kdy do zatáčky vidíme. Teprve potom natlačíme motorku k pravému okraji silnice (pozor na štěrk či bláto u krajnice) a necháme se vynést opět až k vnějšímu okraji jízdního pruhu, je-li tam volno.

Průjezd levou zatáčkou

Levou zatáčku najíždíme vždy od pravého okraje jízdního pruhu. Opět zůstáváme u kraje déle, než jsme byli zvyklí, a zase až do doby, kdy do zatáčky vidíme. Pak teprve stočíme motocykl směrem ke středové čáře. Od tohoto okamžiku můžeme zároveň začít s citem akcelerovat. Ve výjezdu se opět necháme vynést k pravému okraji (pozor na prach a kaménky u krajnice). V zatáčce si od dělicí čáry nechávejte dostatečnou rezervu. Jednak proto, že při náklonu, i když jste koly na své polovině, hlavou už jste vlastně v protisměru. Zatímco totiž při přímé jízdě je motocykl široký asi 70 cm, v náklonu to dělá 120 cm i víc. A za druhé, a to hlavně, buďte u dělicí čáry opatrní proto, že když to zrovna v protisměru nějaký řidič "přepískne", je čelní náraz naprogramován. Zásadně je při průjezdu zatáčkou důležité, abyste odpovídající rychlost pro bezpečný průjezd měli upravenou již před zatáčkou. Jinak se vystavujete nebezpečí korigování rychlosti v zatáčce, čímž se jen zvyšuje míra rizika. Musíme si uvědomit a "přečíst", jaký má silnice povrch. To, co si lze dovolit na hrubozrnném suchém asfaltu, zdaleka nepůjde na dlažkách apod.

Musíme si přečíst i vlastní zatáčku - je-li rychlá, zavřená, utahující se apod. Podle toho je třeba již před zatáčkou mít zařazený správný převodový stupeň, aby motor běžel při výjezdu v optimálních otáčkách. Nikdy se nesmíme v pravé zatáčce nechat vynést do protisměru, protože zákon schválnosti funguje. Nájezdovou rychlost volíme tedy takovou, aby se již v druhé třetině či polovině zatáčky dalo opět plynule a citlivě zrychlovat. Zatáčka projetá pod plynem totiž motocykl výrazně zklidňuje, všimli jste si toho?.

Nezapomenutelné okamžiky nastanou, když nás v zatáčce něco překvapí - auto, olejová skvrna, nafta z nádrže, psí hovínko, výkop, slon nebo rozsypaný náklad. Někdy pomůže krátce před překážkou s citem přibrzdit (oběma brzdami), objet překážku a sklopit motocykl, jak to jen jde. Brždění v zatáčce vyžaduje opravdu vytříbený cit pro povrch vozovky, v případě přebrždění v zatáčce nepomůže ani systém ABS. Další z možností je (pokud to podmínky dovolují) narovnat motocykl a ostře brzdit, pak dokončit zatáčku. Někdy v nouzi v zatáčce zbývá jen výlet do přírody - motocykl vyrovnat, ještě na silnici silně brzdit s vymáčknutou spojkou, pustit brzdu, pevně chytit řídítka, postavit se do stupaček a vyjet ze silnice ven.

Pokud v zatáčce musíme odřadit, používáme meziplyn a citlivěji pouštíme spojku, aby rychlá změna otáček kola neutrhla.

Pro ty, kteří se chtějí o průjezdu zatáčkou dovědět a naučit podstatně, ale podstatně více, tu je další dobrá rada - závodní okruh. Ne, nemyslíme dávat se hned na závodění, jenom vám chceme předat zkušenosti normálních motorkářů, kteří se již zúčastnili volných jízd na okruhu, např. na dnech Yamahy - "YAMAHA Riding days", a potom zjistili, že na normální silnici jsou si najednou v zatáčkách daleko jistější, a to i při větších náklonech motorky, přitom se jen tak mimochodem o dost zrychlili.

SMYK

Tuto oblíbenou kratochvíli motocyklisty lze rozdělit na smyky, které jdou vyrovnat a smyky, které vyrovnat nejdou.

Příčiny smyku jsou lehce zmapovatelné:

* nadměrné brždění nebo akcelerace za mezí adheze

* nepřizpůsobení rychlosti jízdním podmínkám (zatáčka, déšť, koleje apod.)

* nezvládnutí stroje při najetí na překážku (výmol, kamení či písek na silnici apod.)

* atd.

Pro chování motocyklu v oblasti smyku rozhodují samozřejmě nejvíce pneumatiky. Čím je jejich směs měkčí, tím déle drží. Diagonální pneumatiky při smyku varují - na chvíli podklouznou, ale pak se zase chytí - dávají šanci něco udělat. Naproti tomu radiální pneumatiky na mezi adhese ustřelí bez varování, ovšem s tím, že tato mez je podstatně, podstatně dál, než u pneumatik diagonálních.

Dostanete-li smyk při vysoké rychlosti v zatáčce najetím na vrstvičku písku, někdy pomůže "kontra" řídítky. To znamená, že když v levé zatáčce motocykl ustřelí doprava (zadní kolo "předbíhá"), natočí se řídítka také doprava. Smyslem je udržet motocykl vyvážený do doby, než z rozsypaného písku vyjedete. Pak se dá celá věc zachránit.

Dostanete-li smyk při brždění, stačí povolit brzdy a pak je stisknout o něco méně. Dostanete-li smyk zadního kola při rozjezdu tím, že jste dali příliš plynu, jednoduše plyn včas uberte. Jste-li jedním z případů, kterým se podaří dostat smyk předního kola ve dvoukilometrové rychlosti na parkovišti, zkuste vyřešit celou věc aplikací metody "noha na zem". Opření nohou vám pomůže získat stabilitu, ale vyžaduje to dost síly a velké, velké úsilí.

Dostanete-li smyk v rychlosti do 30 km/h, zpravidla lze také použít triku "noha na zem". Ovšem při vyšší rychlosti se toho vyvarujte, protože vám silnice nohu doslova podtrhne.

Pro lepší jistotu lze smyk natrénovat na mokré trávě na nějakém starém motocyklu s ojetými pneumatikami a (jak jinak) v malé rychlosti.

PŘEDJÍŽDĚNÍ


Pro současné motocykly je předjíždění díky jejich akceleraci a dosahovaným rychlostem hračkou. Drama z tohoto manévru dělají pouze ostatní řidiči. Když už se občas do zpětného zrcátka podívají, nepočítají s motocyklem, a už vůbec ne s motocyklem, který může jet hodně rychle. Někdy je slyšet, jak si říkají: "já jedu 90 a víc se nesmí. Proto, jezdíte-li rádi rychleji, vyplatí se před předjížděním paradoxně ZPOMALIT.

Vždy je třeba počítat s nečekaným manévrem předjížděného vozidla. Proto jej míjíme s dostatečným odstupem. Kdo z nás ještě nemá tu zkušenost, že vozidlo před ním najednou bez blikání zabočí doleva mimo vozovku! U aut se to obejde pomačkaným plechem, motocyklista to většinou odskáče daleko hůře. Je dobré si řidiče před námi "přečíst", zjistit si, nemá-li v úmyslu sám předjíždět, nebo nechce-li někam odbočit. Je lepší chvíli počkat a ujistit se, že vozidlo ani nikam odbočit nemůže. Snažte se jet tak, aby vás řidič mohl vidět ve zpětném zrcátku. Beztak je motocykl při předjíždění chvíli v mrtvém úhlu zpětného zrcátka předjížděného vozidla.

Správný postup předjíždění by měl vypadat asi takto:

* přesvědčit se, zda předjížděné vozidlo nebude (nemůže) odbočovat

* podívat se do zpětného zrcátka

* dát směrovky

* podřadit

* ohlédnout se dozadu, je - li skutečně "čistý vzduch"

* předjet s dostatečným bočním odstupem

* zařadit se (s pravým blinkrem)

Nemáte-li jistotu, nebo předjíždíte-li ve velké rychlosti, můžete dát řidiči najevo svůj úmysl bliknutím světelnou, popř. mimo město i akustickou houkačkou. Ovšem někdy také můžete nezkušeného řidiče (řidičku) takovýmto upozorněním akorát vylekat.


Jízda za zvláštních podmínek

Na nejlepším ze všech motorkářských světů je teplota po celý rok 23 stupňů Celsia, vítr nefouká, nebo fouká vždy zezadu, neprší a neexistují žádné nebezpečné situace. Protože ale je ten náš svět poněkud nedokonalý, musíme být připraveni na všechny eventuality.

Jízda v dešti

Jízdu v dešti lze objevitelsky charakterizovat slovy: klouže to. Z toho vyplývá - jemně s plynem, jemně (a dříve) na brzdy, nižší rychlosti, menší náklony, plynulejší jízda. Vůbec nejnebezpečnějším obdobím deště jsou jeho první kapky. Prach a olej na silnici se mísí s vodou a tato emulze ochotně a vydatně snižuje tření mezi pneumatikou a vozovkou. Proto je někdy lepší i zastavit, dát si šálek kávy a vyjet až po chvíli, když už bude vozovka spláchnutá.

Rozhodující se za deště stávají pneumatiky, hlavně tvar profilu a hloubka vzorku. Ta musí být dostatečná, aby dokázala odvést desítky litrů zpod běhounu za vteřinu. Motocykl se sice dostane do aquaplaningu o hodně později než automobil, ale když už se to stane, tak je opravdu veselo. Do míst, kde hrozí nebezpečí aquaplaningu je nutno tedy vjíždět přiměřenou rychlostí. Můžeme jen doporučit, aby se nedodržoval obecně platný předpis minimální hloubky vzorku, ale aby se pneumatiky měnily dřív - asi ve 2 milimetrech hloubky vzorku. Stejně tím většinou žádnou sadu pneumatik po dobu vlastnictví neušetříte.

Nepříjemná je také jízda v dešti po starší silnici, kde již vznikly koleje od projíždějících aut. Tady si lze vybrat, jestli pojedete v dolíku, kde hrozí smyk díky téměř souvislé vrstvičce vody, nebo jestli pojedete po vyvýšeném prostředku jízdního pruhu, kde hrozí smyk díky oleji odkapanému z projíždějících aut a rozmydlenému deštěm. Při jízdě ve vyjetých kolejích se vám může přihodit za sucha i za mokra, že se motocykl, zejména ten se širokými pneumatikami, při najetí na šikmou plochu chová nervózně. Není to známka zhoršených jízdních vlastností, ale zcela logický důsledek toho, že těžiště motocyklu působí v ose kola, ale styčný bod pneumatiky s vozovkou je někde po straně běhounu - vzniká dvojice sil, která se snaží motocykl naklonit. Není to nic nebezpečného, pokud o této vlastnosti víte a počítáte s ní.

Za deště jsou zvláště motocykly s velkým točivým momentem v nízkých otáčkách hůře ovladatelné, neboť síla na kole se kontroluje hůře, než u vysokootáčkových strojů. Lze to ale vylepšit zařazením vyššího převodového stupně.

Obzvláštní pozornost věnujte jízdě po "kočičích hlavách", po vodorovných dopravních značeních, kanálech, kolejích a v blízkosti čerpacích stanic. Na těchto místech se raději vyvarujte jakýchkoli prudkých manévrů.

Jedete-li v bouřce, je lépe zastavit na příhodném místě a odejít od motocyklu, než se centrum bouřky přežene. Proti blesku neposkytuje motocykl na rozdíl od auta pražádnou ochranu.

Konečně je za deště třeba věnovat zvýšenou pozornost ostatním účastníkům silničního provozu, protože motocykl je za zhoršené viditelnosti ještě snáze přehlédnutelný.

Jízda po špatném povrchu

Zde je několik tipů pro jízdu místy, kde je špatný povrch:

* včas odřadit a snížit přiměřeně rychlost

* přes nebezpečné místo jet vždy pokud možno přímo, bez náhlé změny směru či rychlosti

* být připraven udržovat rovnováhu motocyklu

* při nájezdu na vystouplou překážku či jámu zbrzdit motocykl jak je to jen možné (s ohledem na podmínky), těsně před překážkou uvolnit obě brzdy, pevně chytit řidítka a postavit se do stupaček.

* někdy se setkáte s podélnými, poměrně křivými drážkami na silnici. Někdy je to odfrézovaná stará vrstva asfaltu před položením nového povrchu, jindy jde o odvodňovací drážky, aby pneumatiky neztratily kontakt za deště. V každém případě to není v přiměřené rychlosti nic nebezpečného, pouze máte takový legrační vlnivý pocit v řídítkách.

Jízda v noci

Při dodržení určitých podmínek může být jízda v noci poměrně příjemná, protože je méně mušek, menší provoz a o vozidle jedoucím v protisměru víte o dost dříve než za dne. Je ale třeba být si vědom některých nebezpečí.

Na prvním místě je to vaše horší viditelnost, na druhém místě musíte dobře vidět vy.

To znamená mít správně seřízená a čistá světla. Zdá se však, že ještě důležitější je mít v pořádku plexi na přilbě. Poškrábané plexi vám totiž původně jasný obraz roztříští na tisíce malých ohňostrojů a tak se obraz nejen rozloží, ale ještě více vás oslní. Nemáte-li "Antikratzvisier" je třeba měnit obyčejný štítek zhruba každou sezónu.

Nebezpečným obdobím je stmívání, kdy si lidské oko zvyká na přechod z denního světla na noční.

Míjíte-li v noci vozidlo s rozsvícenými světlomety, vyhněte se pohledu přímo do jeho světel. Sledujte očima pravý okraj vozovky a spíše využijte toho, že vám protijedoucí auto osvětlilo vaši stranu vozovky. Takže víte, do čeho jedete.

V noci a koneckonců i ve dne číhá ještě jedno nebezpečí při průjezdu lesem, ale i na ostatních místech na venkově - zvěř. Již při střední rychlosti vás dokáže i zajíc z motocyklu sundat. Natož třeba srna. Nejlepší ochranou je přizpůsobit rychlost, a navíc mít palec připravený na tlačítku houkačky. Houkačka občas zafunguje, když se zvíře zastaví a zírá do reflektorů vašeho motocyklu. Vidíte-li již zdálky nějaké zvíře přebíhat přes silnici, dávejte maximální pozor a zpomalte - zvířata totiž bývají v páru či ve skupině, takže vám do cesty může vběhnout další kus.

Závěr

Co říci závěrem? Nic. Závěr žádný není. Jízda na motocyklu je neustálé učení se. Nikdy nelze říci: už všechno vím. Ale za rok si budete moci říct: už umím víc. A za další rok ještě víc. Ale nikdy nelze říci: už umím vše. Chyby děláme všichni. Důležité je tyto chyby rozpoznat, rozebrat si je a jednat tak, abychom se jich napříště vyvarovali.

Někomu se může po přečtení těchto stránek zdát, že jízda na motocyklu je jedno velké, obrovské riziko, pro které není čas si jízdu užít. Možná má pravdu. Ale jen do té doby, než si to sám zkusí. V každém případě si pamatujte, že nejdůležitějším uměním na motocyklu je: uhlídat sám sebe.

Až se budeme na cestách potkávat, nebuďte překvapení nebo nafoukaní, když vás kolega motorkář pozdraví a odpovězte na pozdrav; rukou, bliknutím nebo - ve větší rychlosti - kývnutím nohou. Šťastnou cestu!

Díl 1. - http://www.gilery.org/forum/viewtopic.php?t=117
Díl 2. - http://www.gilery.org/forum/viewtopic.php?t=118

(Článek převzat ze serveru UAMK ČR.)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra GILERA motoclub -> Aneb co se nikam nevešlo - plkání, keci, a další činnosti... Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
Český překlad phpBB Czech - www.phpbbcz.com

Počasí

TOPlist